Nejvyšším bohem je Olodumare. Nebyl stvořen, neboť existoval vždy. On sám je stvořitelem veškerého bytí. Santerové se k němu nemodlí ani jej nevzývají, neboť jeho božská podstata je lidem příliš vzdálená, neuchopitelná a nepochopitelná. Přestože je neuchopitelný, a tedy i bezpohlavní, hovoří se o něm v mužském rodě. Není považován za orišu, avšak orišové jsou jeho nižšími projevy, skrze něž je Olodumare uctíván v mnoha podobách.
O Olodumareho povaze může mnohé napovědět již jeho jméno. Jorubové přikládali mimořádný význam titulům a jménům, a tak jorubská jména, ať už se vztahují k člověku nebo božstvu, vyjadřují vnitřní povahu dané bytosti. Každé jméno je samo o sobě celou větou nebo dokonce odstavcem a může být rozděleno na menší části. Olódùmaré, psáno v původní transkripci, je prastaré a mezi africkými národy unikátní jméno. Sestává ze dvou slov a předpony:
Předpona Ol pochází ze slova Oní, z něhož byla vynechána samohláska í. Oní znamená „vlastník“, „pán“, nebo „ten, kdo se zabývá“. Oní se používá jako předpona popisující vlastnictví anebo člověka s určitou profesí.
Ze dvou slov tvořících jméno Olódùmaré je klíčový výraz ódù. Význam tří písmen v tomto slově závisí na umístění diakritických znamének. Odù může být podstatným jménem označujícím věštecký znak, současně však může označovat také náčelníka či vládce. Òdù je podstatné jméno, jenž lze přeložit jako „veliký a hluboký (zásobník či nádoba)“, ale může být také přídavným jménem označujícím velikost, rozsáhlost, plnost anebo mimořádnou kvalitu a hodnotu. Přípona maré může být rozdělena na další dvě slova, a sice má a ré. Dohromady tato dvě slova formují příkaz „nechoď“ nebo „nepokračuj“. Někdy mohou být použita i jako přídavné jméno popisující něco, co nejde, nehýbe se, neputuje. Společně tedy vypovídají o něčem, co je stálé a zůstává nezměněno. Má se dá samostatně přeložit jako „pravdivé“. Ré je odvozeno ze slova iré, které znamená požehnání. Další variantou jsou slova mã, tedy „já jsem“, a ãre, neboli „ten, který jest první“. Slovo ãre je odvozeno ze slova ãrekanfó, které znamená „to, jenž vidí“.[1]
V tomto kontextu může být Olodumare popsán jako Olódù, pán všech možností, nadřazený všem ostatním. Jakožto nejvyšší bůh on sám naplňuje veškerého stvoření. Olodumare panuje říši ničím neomezených možností, kde je všechno součástí pokračujícího a nikdy neustávajícího cyklu stvoření a vývoje. Právě z něho je zrozen každý okamžik. Je nádobou obsahující minulost, přítomnost i budoucnost. Současně je toto božstvo neměnné a stálé. Bůh neodchází, neopouští nás. Je stále s námi, protože je vševidoucí.[2]
V santeríi méně používané jorubské jméno boha je Eledáa neboli stvořitel. Poukazuje na božskou bytost, jež je zdrojem všech věcí. V Santeríi se význam tohoto slova posunul a eledá označuje božskou jiskru přítomnou v každé žijící bytosti. Někdy je tento výraz používán také pro pána hlavy, neboli orišu, který člověka doprovází celý život a je považován za jeho strážného anděla. Jindy je pro nejvyššího boha používáno jorubské jméno Ori. Ori znamená hlavu, ale též sílu, která ji vede. Výraz ori je odvozen od boha Olodumare, ale není s ním totožný. Ori není duše, ale spíše vědomí či bytí.[3]
Olodumare ve své může být rovněž pokládán za božské vyobrazení sociopolitické struktury afrického města Oyo. Stejně jako pozemský král ani jeho nebeský protějšek nevládne osobně. Orišové, jakožto stařešinové města Oyo, na sobě nesli odpovědnost za vládu. Olodumare však odpovídá i klasickému archetypu všemocného boha, podobného Diovi, Jahvemu či Alláhovi.[4]
Trojitá povaha boha v kubánské santeríi (I. díl)
Trojitá povaha boha: Olorun, pán nebes a slunce (III. díl)
Trojitá povaha boha: Olofi, pán země (IV. díl)
Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.
[1] Awolalu, J. O.: Yoruba Beliefs and Sacrificial Rites. Athelia Henrietta Press, New York 1996, s. 31.
[2] Ócha’ni Lele: Sacrificial Ceremonies of Santería: A Complete Guide to the Rituals and Practices. Destiny Books, Rochester 2012, s. 26 a 27.
[3] González-Wippler, Migene: Santería: the Religion: Faith, Rites, Magic. Llewellyn Publications, Saint Paul 2002, s. 25.
[4] Cuervo Hewitt, Julia: Yoruba Presence: From Nigerian Oral Literature to Contemporary Cuban Narrative. In: Voices from Under: Black Narrative in Latin America and the Caribbean. William Luis. Greenwood Press. 1984, s. 67.
