mýtus

Afrokaribská náboženstvíČlánkyNovinky

Kubánské mýty: Jak se z dvojčat stala božstva

Obatalá vládl moudře a spravedlivě, ale byl také přísný. Jeho nepřátelé si jednoho dne usmysleli, že jeho zákony jsou přísné přespříliš, a zosnovali spiknutí. Nějakou dobu Obatalu sledovali, až se jim podařilo zjistit, že nemůže pozřít sůl. Rozhodli se tedy podplatit jeho kuchaře, aby mu do jídla sůl přidal a starý oriša zemřel. Avšak zrovna když se spiklenci s kuchařem domlouvali, stála za dveřmi do kuchyně zvědavá dvojčata Ibedži. Obě děti počkaly, až vyslechnou všechny podrobnosti, a pak běžely rovnou k Obatalovi a všechno mu řekly. Také Obatalovi poradily, aby si na sebe vzal červené a černé šaty, které nosí oriša Eleguá. Obatalá díky svému přestrojení odhalil totožnost svých nepřátel a od toho dne učinil dvojčata posvátnými, daroval jim část božské síly ašé a učinil z nich oriše.

Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

Afrokaribská náboženstvíČlánky

Kubánské mýty: O Čangově vládě nad ohněm

Čango neustále hledal nějaký boj, bitvu či válku, jež by mohl vyvolat anebo se do nich alespoň zapojit. Čango miloval boj a válčení. Avšak jednoho dne poznal, že někteří jeho nepřátelé jsou silnější než on. Nebyl by to však Čango, aby se s něčím takovým dokázal smířit. Proto vyhledal orišu Osaina, jemuž patřily všechny byliny a jenž měl tajemnou čarovnou moc. Čango Osaina požádal, aby mu dal nepřekonatelnou zbraň. Osain souhlasil, připravil magický nápoj a velice opatrně jej přelil do kalabasy. Pak řekl Čangovi, ať si tekutinou před bitvou pokaždé potře rty. Také Čangovi vysvětlil, jak si tajný lektvar může připravit sám, asi aby jej pořád nechodil prosit o další, protože Osain věděl, že Čango hodně bojuje. Když se Čango poprvé odhodlal nápoj vyzkoušet, popálil si vlastní ústa. Poté se jej však naučil používat a byl velice spokojený s jeho mocným účinkem. Aby si jej mohl stále připravovat, nosí s sebou neustále svůj hmoždíř.

Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

Afrokaribská náboženstvíČlánky

Kubánské mýty: O dvou přátelích

Eleguá jednoho dne procházel krajinou a náhodou zaslechl útržek rozhovoru dvou sousedů. Oba zrovna vychvalovali své přátelství. Tvrdili, že jejich přátelství je nejpevnější, nejupřímnější a tak skvělé a hluboké, že bude trvat navždy. Takové řeči však Eleguovi přišly spíše jako obyčejné vychloubání. Rozhodl se tedy oba sousedy chvíli pozorovat a nastražit na ně past. Skutečně je chvíli pozoroval, až se rozhodl obarvit si jednu polovinu těla na bílo a druhou na černo, ačkoli v jiných verzích tohoto příběhu se obarví na černo a červeno nebo na červeno a bílo. Každopádně s různobarevnými polovinami těla prošel přesně na hranici pozemků obou sousedů. Když se pak oba přátelé sešli, začali si zaujatě vyprávět o podivném cizinci, který prošel kolem. Jeden z přátel začal tvrdit, že cizinec byl bílý, druhý však trval na tom, že byl černý. Nějakou chvíli si oba dva trvali zatvrzele na svém, až mezi nimi propukla hádka. Od té doby si přestali důvěřovat a již nikdy své přátelství neobnovili.

 Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

Afrokaribská náboženstvíČlánkyNovinky

Kubánské mýty: Jak Oriša Oko objevil tajemství pěstování rostlin

Podle prastaré jorubské legendy byl Oriša Oko kdysi vládcem města nazývaného Irawo. Ovšem když se nakazil leprou, jeho obyvatelé ho vyhnali. Oriša Oko se s tím smířil a společně se svou ženou se usadil daleko od města. Začali se živit lovem a sběrem obilí. V těch časech lidé ještě nevěděli, jak mají sít a sklízet, a sám Oriša Oko se svou manželkou se to naučil naprostou náhodou. Mezi tím, co sklidili, nebylo pouze obilí, ale také sladké brambory, ovoce a také množství léčebných bylin. Oriša Oko s nimi začal dělat pokusy a brzy poté se mu podařilo vyléčit lepru, kterou stále trpěl. Se ženou se pak vrátil do města Irawo, jehož obyvatelé jej s radostí přivítali zpět mezi sebe. Ze samé vděčnosti jim Oriša Oko předal své nově nabyté vědomosti o zemi a pěstování rostlin. Když on i jeho žena zemřeli, lidé na ně nezapomněli a předávali jejich příběh dalším a dalším pokolením svých potomků. Tak se stal Oriša Oko božstvem zemědělství.

Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

Afrokaribská náboženstvíČlánkyNovinky

Kubánské mýty: Jak bylo Osainovi ukradeno tajemství rostlin

Ačkoli je Osain považován za pána všech lesů a za strážce tajů magie rostlin, dělit se s dalšími oriši o své vědomosti byl přinucen teprve nedávno. Podle vyprávění si velký mág a čaroděj Čango jednou stěžoval své milence, bohyni Oje, že jeho kouzla jsou málo účinná. Chyběly mu byliny, které by jeho magii posílily, a co hůř, Osain mu je odmítal vydat. Čango byl za to na Osaina rozhněvaný, avšak nevěděl si rady. Jeho divoká milenka Ojá se s tím však nehodlala smířit. Měla už dost toho, jak jsou oni i ostatní orišové vydáni na pospas rozmarům podivínského a samotářského bylinkáře. Sama Ojá byla mocnou čarodějnicí. Chvíli přemýšlela, poté se postavila a začala mávat lemem své devítibarevné sukně tak dlouho, až vytvořila hrozivou vichřici. Osain zrovna skládal všechny své byliny do veliké kalabasy zavěšené na větvi vysokého stromu. Vichr však tykev rozhoupal natolik, až spadla a její drahocenný obsah se rozsypal do všech čtyř směrů. A tehdy přispěchali všichni orišové a začali byliny sbírat a rozdělovat si je mezi sebou. A tehdy se orišové konečně mohli naučit pracovat s rostlinami.

Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

Afrokaribská náboženstvíČlánky

Kubánské mýty: Jak musel Babalú Ajé odejít z domova

Podle pověstí pochází Babalú Ajé ze země Arara neboli z bývalého království Dahomé. Nějakou dobu tam žil a dařilo se mu docela dobře. Poté musel odejít, údajně proto, že nerespektoval starší božstva, která na něj seslala neštovice jako trest za jeho zpupnost. Jeho tělo se pokrylo vřídky a nebyl na něj pěkný pohled. Všichni jej začali odmítat a vyhánět od svých dveří. Zanedlouho byl Babalú Ajé nejenom nemocný, ale také špinavý a zapáchající. Netrvalo dlouho, a ačkoli byl oriša, nikdy jej už nerespektovali. Dokonce jej na znamení pohrdání polévali vodou.