Kuba

Obatalá vládl moudře a spravedlivě, ale byl také přísný. Jeho nepřátelé si jednoho dne usmysleli, že jeho zákony jsou přísné přespříliš, a zosnovali spiknutí. Nějakou dobu Obatalu sledovali, až se jim podařilo zjistit, že nemůže pozřít sůl. Rozhodli se tedy podplatit jeho kuchaře, aby mu do jídla sůl přidal a starý oriša zemřel. Avšak zrovna když se spiklenci s kuchařem domlouvali, stála za dveřmi do kuchyně zvědavá dvojčata Ibedži. Obě děti počkaly, až vyslechnou všechny podrobnosti, a pak běžely rovnou k Obatalovi a všechno mu řekly. Také Obatalovi poradily, aby si na sebe vzal červené a černé šaty, které nosí oriša Eleguá. Obatalá díky svému přestrojení odhalil totožnost svých nepřátel a od toho dne učinil dvojčata posvátnými, daroval jim část božské síly ašé a učinil z nich oriše.

Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

Podle pověsti byl Aganjú zodpovědný za přívoz na veliké řece. Jednoho dne za ním přišla Jemmu, který vypadala, že má naspěch, a žádala ho, aby ji převezl. Jelikož neměla peníze, nabídla Aganjúovi namísto platby své tělo. Aganjú její nabídku přijal. Výsledkem jejich krátkého románku se stal oriša Čango.

Je velikým válečníkem, pánem hor, nerostů, železa i všech nástrojů z něho vyráběných. Je samotářský a žije v lesích. Když orišové sestupují na zemi, je to právě Ogún, kdo jim čistí cestu svou mačetou.

Čango neustále hledal nějaký boj, bitvu či válku, jež by mohl vyvolat anebo se do nich alespoň zapojit. Čango miloval boj a válčení. Avšak jednoho dne poznal, že někteří jeho nepřátelé jsou silnější než on. Nebyl by to však Čango, aby se s něčím takovým dokázal smířit. Proto vyhledal orišu Osaina, jemuž patřily všechny byliny a jenž měl tajemnou čarovnou moc. Čango Osaina požádal, aby mu dal nepřekonatelnou zbraň. Osain souhlasil, připravil magický nápoj a velice opatrně jej přelil do kalabasy. Pak řekl Čangovi, ať si tekutinou před bitvou pokaždé potře rty. Také Čangovi vysvětlil, jak si tajný lektvar může připravit sám, asi aby jej pořád nechodil prosit o další, protože Osain věděl, že Čango hodně bojuje. Když se Čango poprvé odhodlal nápoj vyzkoušet, popálil si vlastní ústa. Poté se jej však naučil používat a byl velice spokojený s jeho mocným účinkem. Aby si jej mohl stále připravovat, nosí s sebou neustále svůj hmoždíř.

Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

V santeríi je Čango jedním z nejoblíbenějších orišů. Říká se mu také Alafin či Alafia, což jsou tituly používané v Africe pro krále. Je skvělým tanečníkem a jako takový je středem každé oslavy. Miluje dobré jídlo, které k oslavám a večírkům patří. Kromě tance a oslav miluje také ženy, které rád svádí. Díky tomu je znám jako nenapravitelný lovec žen. Je pánem blesků a ohně a je spojován také s válkou, s mužností a s mocí. Při magických pracích je žádán o pomoc všude tam, kde je ve hře moc, potřeba získat převahu či nadvládu nebo v někom probudit vášeň. Pomáhá s vyplněním obtížných úkolů a zdánlivě nesplnitelných přání, zvláště lidem, kteří se nebojí pro dosažení svých cílů obětovat sami sebe a tvrdě pracovat.

V santeríi je nejznámější pod jménem Orúnla, ačkoli se mu rovněž říká ifá. Orúnla radil Obatalovi při stvoření světa. Když byl svět hotový, Orúnla svůj čas spravedlivě rozdělil na dvě poloviny a jednu jeho část trávil v nebesích a druhou na zemi. Do posvátného města Ilé Ifé se vracel, kdykoliv bylo zapotřebí jeho pomoci. Od těch dob je známý také pod jménem Gbaje Gborun, „ten, který žije v nebesích i na zemi“. V období obchodu s otroky bylo toto jméno zkomoleno na Iboru Iboja. Jeho třetím jménem je Ibochiche. Provolání kombinace všech tří Orúnlových jmen, tedy Iboru-Iboya-Ibochiche, se stalo slavnostním provoláním ke vzdání úcty jeho kněžím, babalawům.

Obatalá je nejčistším, nejsvětlejším a nejmírumilovnějším orišem. Je prvním z orišů a synem nejvyššího Boha. Náleží mu lidská hlava, v níž podle věřících sídlí lidská duše.

Eleguá jednoho dne procházel krajinou a náhodou zaslechl útržek rozhovoru dvou sousedů. Oba zrovna vychvalovali své přátelství. Tvrdili, že jejich přátelství je nejpevnější, nejupřímnější a tak skvělé a hluboké, že bude trvat navždy. Takové řeči však Eleguovi přišly spíše jako obyčejné vychloubání. Rozhodl se tedy oba sousedy chvíli pozorovat a nastražit na ně past. Skutečně je chvíli pozoroval, až se rozhodl obarvit si jednu polovinu těla na bílo a druhou na černo, ačkoli v jiných verzích tohoto příběhu se obarví na černo a červeno nebo na červeno a bílo. Každopádně s různobarevnými polovinami těla prošel přesně na hranici pozemků obou sousedů. Když se pak oba přátelé sešli, začali si zaujatě vyprávět o podivném cizinci, který prošel kolem. Jeden z přátel začal tvrdit, že cizinec byl bílý, druhý však trval na tom, že byl černý. Nějakou chvíli si oba dva trvali zatvrzele na svém, až mezi nimi propukla hádka. Od té doby si přestali důvěřovat a již nikdy své přátelství neobnovili.

 Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

Je jedním z nejdůležitějších orišů. Je známý šprýmař a podvodník, který neustále zkouší a pokouší lidskou povahu. Pro tuto svou vlastnost byl někdy přirovnáván k ďáblovi. Právě Eleguá zprostředkovává kontakt lidí s oriši a bez jeho pomoci by nemohly fungovat žádné obřady či kouzla.

Podle legend, zvaných patákí, stvořil Olofi oriše tak, že shromáždil množství kamenů, takzvaných otanů, a promítl do nich část své síly ašé. Z těchto kamenů naplněných Olofiho silou se zrodili orišové. Mezi prvními z nich byli Orúnmila, Obatalá, Olokun a Ešu, v santeríi známý jako Eleguá. Všichni tito orišové žili v nebesích společně s Olofim. Jedinou výjimkou byla Olokun sídlící v moři a později se jako jediný z orišů rozhodla žít na zemi.