Původně jsem na web nechtěla psát negativní recenze, ale tady to bohužel jinak nejde. Vodou Shaman je jedna z vůbec nejhorších knih o vúdú, které jsem četla.
Proč?
- Autor nejde do hloubky. Zajímavá a obsažná témata z haitského vúdú vždy jenom nakousne na začátku kapitoly či podkapitoly a potom se dostane ke slovu …
- … podivná kombinace new age a pseudo vědecké (případně psychologické) omáčky. Chápu, že přesně tahle kombinace pomáhá prodat knihu co největšímu možností čtenářů, ale to, co dělá knihu stravitelnou pro co největší publikum jí zároveň činí bezobsažnou.
- Celkově na mě podporování „vúdú turistiky“ nepůsobí důvěryhodně.
- Poslední bod se mi obtížně formuluje. Profanace? Zesměšnění? Ani jedno ne tak docela, ale od obojího trochu. O co jde? Ross Heaven píše o zasvěcení do vúdú, které má tři části. To je samo o sobě samozřejmě v pořádku. Co podle mě v pořádku není je, že ke každé části přidává návod, jak něco podobného udělat doma „snadno a rychle“. U první části nazývané Lave Tet či obřad mytí hlavy doporučuje domácí magickou koupel, což je ještě poměrně v pořádku – obě věci fungují na stejném principu. Ovšem další dvě části (obřady Bad Guerre a Kanzo) na Haiti normálně probíhají několik dní a pro zasvěcovatele i zasvěcované jsou velice vyčerpávající. Návod na jejich domácí nápodobu působí skutečně trochu směsně, ale hlavně zbytečně. Ve vúdú existuje obrovské množství receptů pro „domácí magii“, které místo toho mohl autor použít.
Závěr: I přes poměrně příznivou cenu se do této knihy nevyplatí investovat. Neznalé čtenáře nejspíš dost zmate, znalé může dokonce i pořádně naštvat.
