Inle byl krásný mladík, jehož hlavní prací bylo lovení ryb. Občas lovil s Očosim, jedním ze svých nejlepších přátel. Jednoho dne, právě když rybařil, spatřil překrásnou sirénu vystupující z vody. Byla z poloviny rybou a z té druhé ženou a její nahé tělo bylo ovinuto lehkou stříbrnou sítí ozdobenou perlami. Byla tou nekrásnější bytostí, jakou kdy Inle spatřil, a okamžitě se do ní zamiloval.
Nebyl to nikdo jiný než Jemandža, která byla také zasažena láskou k velice přitažlivému Inlemu. Ihned jej pozvala do svého paláce na mořském dně. Inle neměl sílu vzdorovat zpěvu sirény, kterým jej lákala do vln a vcelku potěšeně souhlasil, že s ní půjde. Jemandža jej vzala do své svatyně a několik měsíců nedělala nic jiného, než že se s překrásným rybářem milovala. Byla jím tak okouzlena, že mu ukázala své nezměrné bohatství a odhalila mu také všechna svá tajemství. Naučila ho umění věštby, v níž byla přes mínění Orúnly nejlepší, a odhalila mu další nesčetná tajemství, moudrost a znalosti.
Ovšem všechny dobré věci musejí skončit, a tak jednou musela skončit i jejich láska. Jemandža byla po několika měsících z neustálé přítomnosti svého milence tak unavená, že nemohla myslet na nic jiného než jak se ho zbavit. Zpátky ji držela jediná věc: odhalila mu příliš mnoho tajemství a Inle se stal příliš mocným. Pokud by jej poslala zpět na zemi, mohl by využít svých nově nabytých znalostí a síly a zbavit jí její vlastní moci a autority. Také se obávala toho, že by ostatní orišové poznali skutečný rozsah jejího bohatství. Ovšem nechtěla Inleho zabít. Nakonec ji napadlo dokonalé řešení: vyřízla mu jazyk. Jakmile to učinila, poslala bezbranného Inleho zpět na zemi. Proto Inle nehovoří ani skrze orákulum diloggún a musí mluvit pouze prostřednictvím Jemandži. Ze stejného důvodu je nezbytné učinit oběť pro Jemandžu, aby mohl člověk obdržet zasvěceního do Inleho tajemství.
Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.
