Novinky

Občas se to stává – někdo se vedle mě posadí a zeptá se, jestli se opravdu zajímám o vúdú. Po mé kladné odpovědi pak dotyčný začne vyprávět svůj vlastní zážitek spojený s vúdú. Asi by mě to mělo těšit. Mnohem častěji je mi z toho ale smutno. Proč? Většina historek nevyznívá příliš pozitivně, naopak. Vyprávějí o více či méně tragických nehodách, negativních zážitcích anebo o nesplněných očekáváních. Obdobné historky mají stále stejné spojující prvky, kvůli kterým jsem se rozhodla sepsat tento stručný text.

Jedná se o jedny z nejčastějších chyb, které lidé dělají při pokusech kontaktovat loa. Při jejich vyslechnutí mívám pocit déjà vu: Někdo slyšel o tom, že pro vúdú jsou typické divoké večírky, což zní jako skvělá zábava. Jeden takový se rozhodne uspořádat u sebe doma. Alkohol teče proudem, drogy jsou vítány, sex je vyvrcholením celého „obřadu“. Pro velikou část haitských loa to není zábava, ale hrubá urážka. Výsledkem podobného pojímání vúdú bývají, k překvapení mnohých, potíže. Některé takto vzniklé příhody jsou komické, jiné děsivé. Obvyklým závěrem pak je obvinění a strach z duchů a domnělé potvrzení špatné pověsti vúdú.

Voodoo Priest by David Lozeau

Tento týden slovenské rádio vysílalo rozhovor, kde se s moderátorem Borisem Filanem bavíme o vúdú, o kouzlech, obřadech, zombiích, ale také o haitské kultuře nebo o jídle.

„Pálenica Borisa Filana“

V santeríi je Čango jedním z nejoblíbenějších orišů. Říká se mu také Alafin či Alafia, což jsou tituly používané v Africe pro krále. Je skvělým tanečníkem a jako takový je středem každé oslavy. Miluje dobré jídlo, které k oslavám a večírkům patří. Kromě tance a oslav miluje také ženy, které rád svádí. Díky tomu je znám jako nenapravitelný lovec žen. Je pánem blesků a ohně a je spojován také s válkou, s mužností a s mocí. Při magických pracích je žádán o pomoc všude tam, kde je ve hře moc, potřeba získat převahu či nadvládu nebo v někom probudit vášeň. Pomáhá s vyplněním obtížných úkolů a zdánlivě nesplnitelných přání, zvláště lidem, kteří se nebojí pro dosažení svých cílů obětovat sami sebe a tvrdě pracovat.

Je jedním z nejdůležitějších orišů. Je známý šprýmař a podvodník, který neustále zkouší a pokouší lidskou povahu. Pro tuto svou vlastnost byl někdy přirovnáván k ďáblovi. Právě Eleguá zprostředkovává kontakt lidí s oriši a bez jeho pomoci by nemohly fungovat žádné obřady či kouzla.

Dovolujeme si vás pozvat na křest a představení nové knihy Veroniky Šulcová „Santería: Uctívání svatých na Kubě„.

Křest proběhne v sobotu 7. října 2017 v podniku Dark Velvet (Husitská 677/15, Praha 3).

Pro hosty máme připravený zajímavý doprovodný program a něco na zub. Křest je mimochodem také skvělá příležitost pořídit si knihu za zvýhodněnou cenu od nakladatele a samozřejmě si jí nechat podepsat 😉

Na stránkách internetového magazínu La Cultura se mnou vyšel rozhovor. S Janou Mišúnovou si v rubrice „Čaj o páté“ povídáme o psaní knih, radách pro začínající autory, o afrokaribských náboženstvích i o dalších věcech.

http://www.lacultura.cz/2017/05/caj-pate-veronikou-sulcovou/

Podle prastaré jorubské legendy byl Oriša Oko kdysi vládcem města nazývaného Irawo. Ovšem když se nakazil leprou, jeho obyvatelé ho vyhnali. Oriša Oko se s tím smířil a společně se svou ženou se usadil daleko od města. Začali se živit lovem a sběrem obilí. V těch časech lidé ještě nevěděli, jak mají sít a sklízet, a sám Oriša Oko se svou manželkou se to naučil naprostou náhodou. Mezi tím, co sklidili, nebylo pouze obilí, ale také sladké brambory, ovoce a také množství léčebných bylin. Oriša Oko s nimi začal dělat pokusy a brzy poté se mu podařilo vyléčit lepru, kterou stále trpěl. Se ženou se pak vrátil do města Irawo, jehož obyvatelé jej s radostí přivítali zpět mezi sebe. Ze samé vděčnosti jim Oriša Oko předal své nově nabyté vědomosti o zemi a pěstování rostlin. Když on i jeho žena zemřeli, lidé na ně nezapomněli a předávali jejich příběh dalším a dalším pokolením svých potomků. Tak se stal Oriša Oko božstvem zemědělství.

Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

Ačkoli je Osain považován za pána všech lesů a za strážce tajů magie rostlin, dělit se s dalšími oriši o své vědomosti byl přinucen teprve nedávno. Podle vyprávění si velký mág a čaroděj Čango jednou stěžoval své milence, bohyni Oje, že jeho kouzla jsou málo účinná. Chyběly mu byliny, které by jeho magii posílily, a co hůř, Osain mu je odmítal vydat. Čango byl za to na Osaina rozhněvaný, avšak nevěděl si rady. Jeho divoká milenka Ojá se s tím však nehodlala smířit. Měla už dost toho, jak jsou oni i ostatní orišové vydáni na pospas rozmarům podivínského a samotářského bylinkáře. Sama Ojá byla mocnou čarodějnicí. Chvíli přemýšlela, poté se postavila a začala mávat lemem své devítibarevné sukně tak dlouho, až vytvořila hrozivou vichřici. Osain zrovna skládal všechny své byliny do veliké kalabasy zavěšené na větvi vysokého stromu. Vichr však tykev rozhoupal natolik, až spadla a její drahocenný obsah se rozsypal do všech čtyř směrů. A tehdy přispěchali všichni orišové a začali byliny sbírat a rozdělovat si je mezi sebou. A tehdy se orišové konečně mohli naučit pracovat s rostlinami.

Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.