Společně s Knihkupectví Skleněná louka vás zveme na výstavu: Drapa, posvátné vlajky haitského vúdú.
Vernisáž proběhne 8. 8. 2021 ve 14.00 v prostorách knihkupectví Skleněná louka (Kounicova 23, Brno).
Výstava potrvá do 23. 9. 2021.
Novinky
Drapo znamená prapor či vlajka. Posvátné prapory jsou jedním z nejvýraznějších druhů umění spojených s haitským vúdú. Jsou zhotovována z různých textilií, na které se přišívají korálky nebo flitry. Jejich výroba vyžaduje mimořádnou trpělivost a zručnost. Každý jednotlivý korálek či flitr je na drapo přišit ručně. Drapa jsou jedním z nejlepších příkladů haitského synkretismu: Nacházejí se na nich původní africké symboly vedle katolických insignií a světců, společně s prvky lidové magie a prvků převzatých z francouzských vojenských zástav a zednářských zástěr. Drapa jsou v dnešní době jedněmi z nejvíce ceněných předmětů ve vúdú. Není výjimkou, aby bylo ručně zhotovené drapo nejcennějším předmětem z vybavení celé svatyně.
Obatalá vládl moudře a spravedlivě, ale byl také přísný. Jeho nepřátelé si jednoho dne usmysleli, že jeho zákony jsou přísné přespříliš, a zosnovali spiknutí. Nějakou dobu Obatalu sledovali, až se jim podařilo zjistit, že nemůže pozřít sůl. Rozhodli se tedy podplatit jeho kuchaře, aby mu do jídla sůl přidal a starý oriša zemřel. Avšak zrovna když se spiklenci s kuchařem domlouvali, stála za dveřmi do kuchyně zvědavá dvojčata Ibedži. Obě děti počkaly, až vyslechnou všechny podrobnosti, a pak běžely rovnou k Obatalovi a všechno mu řekly. Také Obatalovi poradily, aby si na sebe vzal červené a černé šaty, které nosí oriša Eleguá. Obatalá díky svému přestrojení odhalil totožnost svých nepřátel a od toho dne učinil dvojčata posvátnými, daroval jim část božské síly ašé a učinil z nich oriše.
Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.
Tentokrát mám pro vás krátký článek na přání o rozdílech mezi húdú, šťastným húdú a vúdú. Zároveň se jedná o (krácenou) ukázku z knihy, na které právě pracuji 😉 Jedná se o encyklopedii vúdú, kterou píšu pro nakladatelství Libri.
Vzhledem k současné situaci ohledně koronaviru jsme se křest knihy rozhodli přesunout. Přestože se nejedná o akci nad 100 osob, přesunutí na příhodnější termín nám připadá zodpovědnější. Nepanikaříme, nemyslíme si, že byste se na křtu všichni nakazili, ale sešlo se více různých okolností. Krom jiného se trochu bojíme nízké návštěvnosti, což by byla škoda 🙂
Nový termín křtu jsme zatím nestanovili. Když bude vše vypadat dobře, uvidíme se v květnu nebo v červnu 😉
Po dlouhém čekání je kniha Zasvěcení do haitského vúdú v tiskárně a vychází 6. března.
Tímto vás srdečně zvu na její křest, který proběhne v podniku Dark Velvet v sobotu 14. března od 16 hodin.
Těšit se můžete nejen na křest knihy a autorské čtení, ale i na degustaci karibských rumů.
A mimochodem – na křtu bude opět možnost zakoupit si knihu za zvýhodněnou cenu 😉
Náboženství Karibiku vás zve na již VI. ročník velké theologické-religionistické konference na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy dne 18.5.2019.
Můžete se těšit i na můj příspěvek „Kněží a čarodějové v haitském vúdú“.
Program:
Tento článek je takovou malou ochutnávku z mé právě rozepsané knihy o lidové magii v Louisianě. Jelikož k lidové magii v této oblasti patří také kult světců a také nějaké kuchyňské aktivity, můžete si přečíst příběh tohoto světce a k tomu i recept na jeho nejoblíbenější obětinu. Mimochodem, přesně takto funguje prokrastinace během psaní. Narazíte na popis světce a místo a pokračování v psaní jdete péct. A fotit. A psát článek 🙂
Příběh o počátcích uctívání svatého Expedita má několik variant. Jednou se odehrává v Paříži, podruhé v Itálii. Každopádně, základ zůstává stejný: Z Vatikánu bylo zasláno několik soch světců. Z jedné z krabic se ztratil lísteček se jménem světce a zůstal na ní pouze nápis Expedité (rychlá doprava). Nicméně bylo na ní napsáno expedité (expedovat, vyřídit urychleně). Jeptišky, které balík převzaly, si myslely, že se jedná o skutečné jméno světce. A tak začalo uctívání svatého Expedita. Získal pověst rychlého tvůrce zázraků a zanedlouho se stal jedním z nejoblíbenějších a nejuctívanějších světců ve městě a jeho věhlas se šířil i do dalších katolických zemí. Reunion, francouzsky hovořící ostrov v Indickém oceánu poblíž Mauriciu, dokonce prohlásil svatého Expedita za svého patrona.
Podle legendy byl setníkem římského vojska. Křesťanskou víru přijal v Arménii. Když se rozhodl stát křesťanem, ďábel poslal vránu, aby jej pokoušela výkřiky „Cras! Cras!“ neboli „Zítra! Zítra!“ Ovšem svatý Expeditus se nenechal odradit. Popadl vránu, mrštil s ní na zem, špálp na ni a prohlásil „Stanu se křesťanem dnes!“ Později získal mučednickou korunu, když jej nechal popravit císař Dioklecián. Mělo se to stát přibližně okolo roku 303. Svátek slaví 19. dubna.
Historická autenticita tohoto světce je dnes zpochybňována. Počátky jeho uctívání je možné dohledat do 17. století, kdy se jeho kult začal z Itálie šířit do Německa. Ať už je to s Expeditovým původem jakkoliv, je velmi populárním světcem. Krom jiného je jeho kult rozšířen v New Orleans. Díky důrazu na „dnes“ a ne až „zítra“ jsou jeho přímluvy nejenom rychlé, ale pomáhá také proti prokrastinaci. Zvláště oblíbený je mezi programátory, IT pracovníky a hackery. Pro svatého Expedita je typické, že vyžaduje, aby lidé vyzdvihovali jeho pomoc před druhými a šířili se o ní.
Zapalují se pro něj červené svíčky a na levou stranu jeho oltáře se pokládá sklenice čisté vody. Obyvatelé New Orleans věří, že je mimořádně důležité svatého Expeditovi poděkovat za jeho přímluvu u Boha. Pokud by se tak nestalo, vezme si zpět vše, co pro člověka udělal. Vděčnost mu může být vyjádřena červenou svíčkou, sklenicí vody a kusem jeho oblíbeného chlebíčku.
Chlebíček svatého Expedita
Svatý Expeditus má v oblibě jeden konkrétní dezert. V angličtině se mu říká „pound cake“ a je podobný piškotovému těstu jen s rozdílem přidání másla. „Pound cake“ je tradičně připravován z mouky, másla, vajec a cukru. Od každé ze čtyř základních přísad se do něj dává po jedné libře (pound) a peče se v bábovkové formě. Dnešní moderní verze pravděpodobně vycházejí z původního receptu ze 17. století.
Ingredience:
150 g (jeden hrníček) polohrubé mouky
150 g (jeden hrníček) másla pokojové teploty
150 g (jeden hrníček) moučkovéo cukru (může být i poloviční množství)
3 vejce
3 lžíce rumu
1 lžička prášku do pečiva
Postup: Do mísy dejte máslo s cukrem a ušlehejte do pěny. Postupně přidávejte po jednom vajíčku a dobře vyšlehejte. Přilijte rum. Přidejte veškeré sypké suroviny a po troškách je zapracujte do těsta. Těsto dejte do předem vymazané a vysypané formy a pečte na 180 stupňů přibližně 40 minut.
