Afrokaribská náboženství

Občas se to stává – někdo se vedle mě posadí a zeptá se, jestli se opravdu zajímám o vúdú. Po mé kladné odpovědi pak dotyčný začne vyprávět svůj vlastní zážitek spojený s vúdú. Asi by mě to mělo těšit. Mnohem častěji je mi z toho ale smutno. Proč? Většina historek nevyznívá příliš pozitivně, naopak. Vyprávějí o více či méně tragických nehodách, negativních zážitcích anebo o nesplněných očekáváních. Obdobné historky mají stále stejné spojující prvky, kvůli kterým jsem se rozhodla sepsat tento stručný text.

Jedná se o jedny z nejčastějších chyb, které lidé dělají při pokusech kontaktovat loa. Při jejich vyslechnutí mívám pocit déjà vu: Někdo slyšel o tom, že pro vúdú jsou typické divoké večírky, což zní jako skvělá zábava. Jeden takový se rozhodne uspořádat u sebe doma. Alkohol teče proudem, drogy jsou vítány, sex je vyvrcholením celého „obřadu“. Pro velikou část haitských loa to není zábava, ale hrubá urážka. Výsledkem podobného pojímání vúdú bývají, k překvapení mnohých, potíže. Některé takto vzniklé příhody jsou komické, jiné děsivé. Obvyklým závěrem pak je obvinění a strach z duchů a domnělé potvrzení špatné pověsti vúdú.

Voodoo Priest by David Lozeau

Je velikým válečníkem, pánem hor, nerostů, železa i všech nástrojů z něho vyráběných. Je samotářský a žije v lesích. Když orišové sestupují na zemi, je to právě Ogún, kdo jim čistí cestu svou mačetou.

Čango neustále hledal nějaký boj, bitvu či válku, jež by mohl vyvolat anebo se do nich alespoň zapojit. Čango miloval boj a válčení. Avšak jednoho dne poznal, že někteří jeho nepřátelé jsou silnější než on. Nebyl by to však Čango, aby se s něčím takovým dokázal smířit. Proto vyhledal orišu Osaina, jemuž patřily všechny byliny a jenž měl tajemnou čarovnou moc. Čango Osaina požádal, aby mu dal nepřekonatelnou zbraň. Osain souhlasil, připravil magický nápoj a velice opatrně jej přelil do kalabasy. Pak řekl Čangovi, ať si tekutinou před bitvou pokaždé potře rty. Také Čangovi vysvětlil, jak si tajný lektvar může připravit sám, asi aby jej pořád nechodil prosit o další, protože Osain věděl, že Čango hodně bojuje. Když se Čango poprvé odhodlal nápoj vyzkoušet, popálil si vlastní ústa. Poté se jej však naučil používat a byl velice spokojený s jeho mocným účinkem. Aby si jej mohl stále připravovat, nosí s sebou neustále svůj hmoždíř.

Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

V santeríi je Čango jedním z nejoblíbenějších orišů. Říká se mu také Alafin či Alafia, což jsou tituly používané v Africe pro krále. Je skvělým tanečníkem a jako takový je středem každé oslavy. Miluje dobré jídlo, které k oslavám a večírkům patří. Kromě tance a oslav miluje také ženy, které rád svádí. Díky tomu je znám jako nenapravitelný lovec žen. Je pánem blesků a ohně a je spojován také s válkou, s mužností a s mocí. Při magických pracích je žádán o pomoc všude tam, kde je ve hře moc, potřeba získat převahu či nadvládu nebo v někom probudit vášeň. Pomáhá s vyplněním obtížných úkolů a zdánlivě nesplnitelných přání, zvláště lidem, kteří se nebojí pro dosažení svých cílů obětovat sami sebe a tvrdě pracovat.

Obatalá je nejčistším, nejsvětlejším a nejmírumilovnějším orišem. Je prvním z orišů a synem nejvyššího Boha. Náleží mu lidská hlava, v níž podle věřících sídlí lidská duše.

Eleguá jednoho dne procházel krajinou a náhodou zaslechl útržek rozhovoru dvou sousedů. Oba zrovna vychvalovali své přátelství. Tvrdili, že jejich přátelství je nejpevnější, nejupřímnější a tak skvělé a hluboké, že bude trvat navždy. Takové řeči však Eleguovi přišly spíše jako obyčejné vychloubání. Rozhodl se tedy oba sousedy chvíli pozorovat a nastražit na ně past. Skutečně je chvíli pozoroval, až se rozhodl obarvit si jednu polovinu těla na bílo a druhou na černo, ačkoli v jiných verzích tohoto příběhu se obarví na černo a červeno nebo na červeno a bílo. Každopádně s různobarevnými polovinami těla prošel přesně na hranici pozemků obou sousedů. Když se pak oba přátelé sešli, začali si zaujatě vyprávět o podivném cizinci, který prošel kolem. Jeden z přátel začal tvrdit, že cizinec byl bílý, druhý však trval na tom, že byl černý. Nějakou chvíli si oba dva trvali zatvrzele na svém, až mezi nimi propukla hádka. Od té doby si přestali důvěřovat a již nikdy své přátelství neobnovili.

 Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

Olofi je nejnižším aspektem nejvyššího božství, ale zároveň je pro člověka také nejvyšším poznatelným božským aspektem. Jako pán země je nejblíže k pozemským záležitostem a lidská mysl nemá takové potíže jej uchopit. Je jediným z božských aspektů, k němuž se santerové modlí. Ovšem stále je považován za příliš odloučeného na to, aby po něm mohli lidé cokoliv žádat. Proto zůstává předmětem modliteb a meditací, zatímco konkrétní žádosti a prosby věřících směřují k ještě nižším božím emanacím, k orišům. Jeho podstata je mužská a někteří santerové jej považují za vysoce vyspělý aspekt oriši Obataly. Olofi, stejně jako Obatalá, bývá ztotožňován s Ježíšem Kristem.

Je pánem nebes, což znamená, že je všudypřítomný a jeho síla ašé se rozprostírá ve všem stvořeném, zvláště pak mezi věšteckými znaky orákula diloggún. Také je pánem slunce, jehož paprsky ozařující celý svět pomáhají šířit blahodárnou životní sílu ašé, jejímž zdrojem je Olodumare.

Nejvyšším bohem je Olodumare. Nebyl stvořen, neboť existoval vždy. On sám je stvořitelem veškerého bytí. Santerové se k němu nemodlí ani jej nevzývají, neboť jeho božská podstata je lidem příliš vzdálená, neuchopitelná a nepochopitelná. Přestože je neuchopitelný, a tedy i bezpohlavní, hovoří se o něm v mužském rodě. Není považován za orišu, avšak orišové jsou jeho nižšími projevy, skrze něž je Olodumare uctíván v mnoha podobách.

Trojnost nejvyššího boha je dobře známa z křesťanství. Navzdory teoriím přiklánějícím se k tvrzení, že jorubské náboženské představy byly silně ovlivněny prvními misionáři ještě v Africe, koncept božské trojice u afrických Jorubů existoval již dávno před jejich prvním setkáním s evropskými křesťany.[1] Nejvyššího boha znaly i další africké národy, například ty pocházející z Konga.Božská trojice je chápána jako absolutno, které je ze své podstaty příliš vzdáleno všemu pozemskému. Proto v jorubském umění neexistuje jediné zpodobení těchto božstev. Všechna tři nejvyšší božstva sdílejí stejnou podstatu tvořenou sluneční energií považovanou za prvotní životodárnou boží sílu, ašé. Zdrojem ašé je nejvyšší bůh Olodumare, který z ašé stvořil vše ostatní. Ašé je přítomná ve všem stvořeném, v živých i neživých předmětech. Věří se, že náčelníci, vůdci, mágové a další významné osoby disponují větším množstvím ašé než obyčejní lidé.