Palo

Jestli se chceš cítit dobře, uctívej oriše. Jestliže chceš něčeho dosáhnout, jdi za palerem.

Slovo palo pochází ze španělštiny a znamená větvičku nebo dřevěnou tyčku. Na Kubě se začalo používat k označení náboženské praxe pocházející z Konga, jejíž přívrženci pracují s dřevěnými větvičkami nebo tyčinkami. Vedle pala se k označení této praxe používá také termín Las Reglas de Congo, který lze přeložit zhruba jako zákony či pravidla Konga. Las Reglas de Ocha, neboli zákony či pravidla orišů jsou na Kubě považována za jakýsi protipól pala, které je někdy označováno za temnou stranu santeríi.

Lidé zasvěcení do pala jsou známí jako palerové. Sami palerové se označují jako mpangui, nganga nkisi nebo tata nkisi. Poslední výraz znamená otec nkita neboli duchů. Jeho ženským protějškem je mame nebo jaja.

Palerové pracují s přírodními silami – se stromy, rostlinami, dešťovou, říční či mořskou vodou a také se zvířaty. Kromě sil přírody palerové pracují především s duchy mrtvých. Kubánské palo má několik různých větví, které se odlišují způsoby práce a především svým přístupem k duchům. Například světlá větev nazývaná palo monte klade důraz na to, aby duchové, s nimiž palero pracuje, byli „dobří“. Naproti tomu palerové vyznávající temnější větev palo majombé pracují výhradně s duchy mrtvých sebevrahů, zločinců a zlých čarodějů.

Ústředním bodem celé paleristické praxe, bez ohledu na to, zda se jedná o jeho světlejší či temnější odnož, je prenda či nganga. Tento železný čarodějnický kotlík je pro palery zdrojem veškeré moci. Přebývají v něm duchové mrtvých, které palero může kdykoli zavolat a sdělit jim své příkazy. Uvnitř se nacházejí lidské lebky, kosti, hřbitovní hlína, prach z křižovatky, větvičky, byliny, hmyz, zvířecí nebo ptačí těla a pálivé koření. Z těchto ingrediencí se sytí duchové přebývající v kotlíku. Dalším způsobem jejich sycení je polití kotlíku kohoutí krví, což ovšem palerové dělají pouze, pokud duchové uspokojivě plní veškeré jejich příkazy.