Články

Afrokaribská náboženstvíČlánky

Kubánské mýty: O Čangově vládě nad ohněm

Čango neustále hledal nějaký boj, bitvu či válku, jež by mohl vyvolat anebo se do nich alespoň zapojit. Čango miloval boj a válčení. Avšak jednoho dne poznal, že někteří jeho nepřátelé jsou silnější než on. Nebyl by to však Čango, aby se s něčím takovým dokázal smířit. Proto vyhledal orišu Osaina, jemuž patřily všechny byliny a jenž měl tajemnou čarovnou moc. Čango Osaina požádal, aby mu dal nepřekonatelnou zbraň. Osain souhlasil, připravil magický nápoj a velice opatrně jej přelil do kalabasy. Pak řekl Čangovi, ať si tekutinou před bitvou pokaždé potře rty. Také Čangovi vysvětlil, jak si tajný lektvar může připravit sám, asi aby jej pořád nechodil prosit o další, protože Osain věděl, že Čango hodně bojuje. Když se Čango poprvé odhodlal nápoj vyzkoušet, popálil si vlastní ústa. Poté se jej však naučil používat a byl velice spokojený s jeho mocným účinkem. Aby si jej mohl stále připravovat, nosí s sebou neustále svůj hmoždíř.

Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

Afrokaribská náboženstvíČlánkyNovinky

Čango

V santeríi je Čango jedním z nejoblíbenějších orišů. Říká se mu také Alafin či Alafia, což jsou tituly používané v Africe pro krále. Je skvělým tanečníkem a jako takový je středem každé oslavy. Miluje dobré jídlo, které k oslavám a večírkům patří. Kromě tance a oslav miluje také ženy, které rád svádí. Díky tomu je znám jako nenapravitelný lovec žen. Je pánem blesků a ohně a je spojován také s válkou, s mužností a s mocí. Při magických pracích je žádán o pomoc všude tam, kde je ve hře moc, potřeba získat převahu či nadvládu nebo v někom probudit vášeň. Pomáhá s vyplněním obtížných úkolů a zdánlivě nesplnitelných přání, zvláště lidem, kteří se nebojí pro dosažení svých cílů obětovat sami sebe a tvrdě pracovat.

Články

Orúnla

V santeríi je nejznámější pod jménem Orúnla, ačkoli se mu rovněž říká ifá. Orúnla radil Obatalovi při stvoření světa. Když byl svět hotový, Orúnla svůj čas spravedlivě rozdělil na dvě poloviny a jednu jeho část trávil v nebesích a druhou na zemi. Do posvátného města Ilé Ifé se vracel, kdykoliv bylo zapotřebí jeho pomoci. Od těch dob je známý také pod jménem Gbaje Gborun, „ten, který žije v nebesích i na zemi“. V období obchodu s otroky bylo toto jméno zkomoleno na Iboru Iboja. Jeho třetím jménem je Ibochiche. Provolání kombinace všech tří Orúnlových jmen, tedy Iboru-Iboya-Ibochiche, se stalo slavnostním provoláním ke vzdání úcty jeho kněžím, babalawům.

Afrokaribská náboženstvíČlánky

Kubánské mýty: O dvou přátelích

Eleguá jednoho dne procházel krajinou a náhodou zaslechl útržek rozhovoru dvou sousedů. Oba zrovna vychvalovali své přátelství. Tvrdili, že jejich přátelství je nejpevnější, nejupřímnější a tak skvělé a hluboké, že bude trvat navždy. Takové řeči však Eleguovi přišly spíše jako obyčejné vychloubání. Rozhodl se tedy oba sousedy chvíli pozorovat a nastražit na ně past. Skutečně je chvíli pozoroval, až se rozhodl obarvit si jednu polovinu těla na bílo a druhou na černo, ačkoli v jiných verzích tohoto příběhu se obarví na černo a červeno nebo na červeno a bílo. Každopádně s různobarevnými polovinami těla prošel přesně na hranici pozemků obou sousedů. Když se pak oba přátelé sešli, začali si zaujatě vyprávět o podivném cizinci, který prošel kolem. Jeden z přátel začal tvrdit, že cizinec byl bílý, druhý však trval na tom, že byl černý. Nějakou chvíli si oba dva trvali zatvrzele na svém, až mezi nimi propukla hádka. Od té doby si přestali důvěřovat a již nikdy své přátelství neobnovili.

 Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

ČlánkyNovinky

Eleguá

Je jedním z nejdůležitějších orišů. Je známý šprýmař a podvodník, který neustále zkouší a pokouší lidskou povahu. Pro tuto svou vlastnost byl někdy přirovnáván k ďáblovi. Právě Eleguá zprostředkovává kontakt lidí s oriši a bez jeho pomoci by nemohly fungovat žádné obřady či kouzla.

ČlánkyZajímavosti

Relativnost dobra a zla

Raul Canizares v jedné ze svých knih o kubánské santeríi říká, že pojmy dobra a zla v tomto náboženství nejsou absolutní, nýbrž relativní. To, co je pro křesťany se západním způsobem myšlení špatné, je v očích vyznavačů santeríi často prostá nerovnováha životní síly ašé. A zároveň to, co mohou křesťané se západním smýšlením považovat za dobro, bude pro vyznavače santeríi představovat závažný přečin.

Relativnost dobra a zla potvrzuje tato historka:

Jednoho dne jistý římskokatolický kněz v malém latinskoamerickém městečku pokácel strom, jemuž byli místní vyznavači santeríi zvyklí přinášeli obětiny. Kněz se domníval, že pomohl svým sousedům, protože odstranil předmět, který je lákal k uctívání falešných idolů, což je smrtelný hřích. Nicméně místní santerové  byli přesvědčeni o tom, že kněz svým jednáním zapříčinil velmi vážnou nerovnováhu.

Jeden santero se na knězův čin ptal orákula, jehož odpovědi naznačovaly, že kněz bude  za své jednání velmi vážně potrestán. Ještě té noci dostal kněz srdeční záchvat a zemřel. Křesťané začali obviňovat vyznavače santeríi z jejich příslušnosti k satanistickému kultu používajícímu černou magii k poškozování svatých mužů.

Z křesťanského hlediska kněz pouze naplňoval příkazy své víry. Ovšem z pohledu santeríi pokácením stromu zahubil posvátnou bytost a zároveň schránku posvátné síly ašé.  Z duchovního hlediska byl tento čin rovný vraždě.[1]

 

[1]      Canizares, Raul J.: Cuban Santeria. Walking with the Night. Destiny Books, 1999. Strany 5-6.

Články

Stvoření světa podle kubánské santeríi

Podle legend, zvaných patákí, stvořil Olofi oriše tak, že shromáždil množství kamenů, takzvaných otanů, a promítl do nich část své síly ašé. Z těchto kamenů naplněných Olofiho silou se zrodili orišové. Mezi prvními z nich byli Orúnmila, Obatalá, Olokun a Ešu, v santeríi známý jako Eleguá. Všichni tito orišové žili v nebesích společně s Olofim. Jedinou výjimkou byla Olokun sídlící v moři a později se jako jediný z orišů rozhodla žít na zemi.