Afrokaribská náboženstvíČlánkyNovinky

Čango

V santeríi je Čango jedním z nejoblíbenějších orišů. Říká se mu také Alafin či Alafia, což jsou tituly používané v Africe pro krále. Je skvělým tanečníkem a jako takový je středem každé oslavy. Miluje dobré jídlo, které k oslavám a večírkům patří. Kromě tance a oslav miluje také ženy, které rád svádí. Díky tomu je znám jako nenapravitelný lovec žen. Je pánem blesků a ohně a je spojován také s válkou, s mužností a s mocí. Při magických pracích je žádán o pomoc všude tam, kde je ve hře moc, potřeba získat převahu či nadvládu nebo v někom probudit vášeň. Pomáhá s vyplněním obtížných úkolů a zdánlivě nesplnitelných přání, zvláště lidem, kteří se nebojí pro dosažení svých cílů obětovat sami sebe a tvrdě pracovat.

Články

Orúnla

V santeríi je nejznámější pod jménem Orúnla, ačkoli se mu rovněž říká ifá. Orúnla radil Obatalovi při stvoření světa. Když byl svět hotový, Orúnla svůj čas spravedlivě rozdělil na dvě poloviny a jednu jeho část trávil v nebesích a druhou na zemi. Do posvátného města Ilé Ifé se vracel, kdykoliv bylo zapotřebí jeho pomoci. Od těch dob je známý také pod jménem Gbaje Gborun, „ten, který žije v nebesích i na zemi“. V období obchodu s otroky bylo toto jméno zkomoleno na Iboru Iboja. Jeho třetím jménem je Ibochiche. Provolání kombinace všech tří Orúnlových jmen, tedy Iboru-Iboya-Ibochiche, se stalo slavnostním provoláním ke vzdání úcty jeho kněžím, babalawům.

Afrokaribská náboženstvíČlánky

Kubánské mýty: O dvou přátelích

Eleguá jednoho dne procházel krajinou a náhodou zaslechl útržek rozhovoru dvou sousedů. Oba zrovna vychvalovali své přátelství. Tvrdili, že jejich přátelství je nejpevnější, nejupřímnější a tak skvělé a hluboké, že bude trvat navždy. Takové řeči však Eleguovi přišly spíše jako obyčejné vychloubání. Rozhodl se tedy oba sousedy chvíli pozorovat a nastražit na ně past. Skutečně je chvíli pozoroval, až se rozhodl obarvit si jednu polovinu těla na bílo a druhou na černo, ačkoli v jiných verzích tohoto příběhu se obarví na černo a červeno nebo na červeno a bílo. Každopádně s různobarevnými polovinami těla prošel přesně na hranici pozemků obou sousedů. Když se pak oba přátelé sešli, začali si zaujatě vyprávět o podivném cizinci, který prošel kolem. Jeden z přátel začal tvrdit, že cizinec byl bílý, druhý však trval na tom, že byl černý. Nějakou chvíli si oba dva trvali zatvrzele na svém, až mezi nimi propukla hádka. Od té doby si přestali důvěřovat a již nikdy své přátelství neobnovili.

 Více podrobností naleznete v knize Santería: uctívání svatých na Kubě.

ČlánkyNovinky

Eleguá

Je jedním z nejdůležitějších orišů. Je známý šprýmař a podvodník, který neustále zkouší a pokouší lidskou povahu. Pro tuto svou vlastnost byl někdy přirovnáván k ďáblovi. Právě Eleguá zprostředkovává kontakt lidí s oriši a bez jeho pomoci by nemohly fungovat žádné obřady či kouzla.

ČlánkyZajímavosti

Relativnost dobra a zla

Raul Canizares v jedné ze svých knih o kubánské santeríi říká, že pojmy dobra a zla v tomto náboženství nejsou absolutní, nýbrž relativní. To, co je pro křesťany se západním způsobem myšlení špatné, je v očích vyznavačů santeríi často prostá nerovnováha životní síly ašé. A zároveň to, co mohou křesťané se západním smýšlením považovat za dobro, bude pro vyznavače santeríi představovat závažný přečin.

Relativnost dobra a zla potvrzuje tato historka:

Jednoho dne jistý římskokatolický kněz v malém latinskoamerickém městečku pokácel strom, jemuž byli místní vyznavači santeríi zvyklí přinášeli obětiny. Kněz se domníval, že pomohl svým sousedům, protože odstranil předmět, který je lákal k uctívání falešných idolů, což je smrtelný hřích. Nicméně místní santerové  byli přesvědčeni o tom, že kněz svým jednáním zapříčinil velmi vážnou nerovnováhu.

Jeden santero se na knězův čin ptal orákula, jehož odpovědi naznačovaly, že kněz bude  za své jednání velmi vážně potrestán. Ještě té noci dostal kněz srdeční záchvat a zemřel. Křesťané začali obviňovat vyznavače santeríi z jejich příslušnosti k satanistickému kultu používajícímu černou magii k poškozování svatých mužů.

Z křesťanského hlediska kněz pouze naplňoval příkazy své víry. Ovšem z pohledu santeríi pokácením stromu zahubil posvátnou bytost a zároveň schránku posvátné síly ašé.  Z duchovního hlediska byl tento čin rovný vraždě.[1]

 

[1]      Canizares, Raul J.: Cuban Santeria. Walking with the Night. Destiny Books, 1999. Strany 5-6.

Přednášky

Přednášky

Kromě psaní se věnuji také přednášení, převážně o afrokaribských náboženstvích a dalších souvisejících tématech.

Uskutečněné přednášky:

Je vúdú černá magie? (Festival Mystika 2012)

Vúdú je oficiálním náboženstvím Haitské republiky. Současně je také jedním z nejvíce nepochopených náboženství na celém světě. Zamysleli jste se někdy nad tím, proč tomu tak je? Přednáška nabízí zamyšlení nad historickými příčinami náhledu na haitské vúdú.

Zombie na Haiti: působí jed anebo magie? (Festival Mystika 2013, Dark Velvet 2017)

Tajemné a hrůzostrašné zombie, takzvaní oživlí mrtví – existují vůbec? A čím přesně jsou? Jak vznikají? Dají se vyléčit? A jakou roli hrají při vytváření zombie  obávané tajné společnosti z Haiti? Přednáška podrobně představuje způsob tvorby zombií, a to jak z magického, tak i z toxikologického hlediska.

Haitské vúdú: základy, techniky a praxe (Čajový klub Duhovka 2014, Moravské pohanstvo 2015)

Cílem této přednášky je představit vúdú jako komplexní náboženský se světlými i temnými stránkami. Přednáška je rozdělena do třech částí:

V první úvodní části jsou zodpovězeny některé základní otázky: Co je to vúdú? Kde vzniklo? Jak se vyvíjelo? Omezuje se fenomén vúdú pouze na Haiti? Existují i další podobná náboženství? Je vúdú opravdu černá magie? Další část je věnována představení hlavních technik používaných ve vúdú, jimiž jsou: divinace, iniciace, léčení, posedlost a obětování. Je zde zmíněno i kontroverzní téma krvavých obětin. Poslední část přednášky se zabývá praktikování vúdú. Je zde osvětleno propojení mezi magií a náboženstvím, vzájemný vztah lidí, duchů a předků a prostor je věnován také problematice praktikování vúdú ve střední Evropě.

Vúdú na Haiti aneb cesta tam a zase zpátky (Stezky pohanství únor 2016)

Vyprávění o naší cestě na Haiti doplněné o fotografie.

Spiritismus a náboženství afrických otroků na Kubě (Institut Cervantes květen 2015, Muzeum Nová Paka květen 2016)

Jak vznikl spiritismus a proč bychom jej neměli zaměňovat za spiritualismus? Jaká byla podoba spiritismu v Podkrkonoší? A poznali by podkrkonošští spiritisté své praktiky na druhé straně světa, v Latinské Americe? V přednášce se podíváme i na Kubu, kde se původní kardeciánský spiritismus spojil s lidovou magií a původními náboženskými představami afrických otroků.

Santería – uctívání svatých na Kubě (Dark Velvet 2017)

Cílem přednášky je představit posluchačům kubánskou santeríi jakožto náboženství afrických otroků na Kubě. Prostor je věnován historii a formování santeríi, jejím hlavním náboženským a magickým technikám, ale také tomu, jak se žije jejím vyznavačům v komunistické zemi. Stručně jsou zmíněny také další náboženské praxe na Kubě, temné čarodějnictví a tajné společnosti.

Bůh, duše a smrt ve vúdú (plánovaná přednáška, prosinec 2017, Univerzita Pardubice)

Věří vyznavači vúdú v boha? Jaké jsou jejich představy o lidské duši a kam duše odchází po smrti? V přednášce jsou představeny hlavní náboženské koncepty haitského vúdú, včetně náhledu na lidskou duši, osud, boha a smrt.

 

Články

Stvoření světa podle kubánské santeríi

Podle legend, zvaných patákí, stvořil Olofi oriše tak, že shromáždil množství kamenů, takzvaných otanů, a promítl do nich část své síly ašé. Z těchto kamenů naplněných Olofiho silou se zrodili orišové. Mezi prvními z nich byli Orúnmila, Obatalá, Olokun a Ešu, v santeríi známý jako Eleguá. Všichni tito orišové žili v nebesích společně s Olofim. Jedinou výjimkou byla Olokun sídlící v moři a později se jako jediný z orišů rozhodla žít na zemi.

Afrokaribská náboženstvíČlánky

Trojitá povaha boha: Olofi, pán země (IV. díl)

Olofi je nejnižším aspektem nejvyššího božství, ale zároveň je pro člověka také nejvyšším poznatelným božským aspektem. Jako pán země je nejblíže k pozemským záležitostem a lidská mysl nemá takové potíže jej uchopit. Je jediným z božských aspektů, k němuž se santerové modlí. Ovšem stále je považován za příliš odloučeného na to, aby po něm mohli lidé cokoliv žádat. Proto zůstává předmětem modliteb a meditací, zatímco konkrétní žádosti a prosby věřících směřují k ještě nižším božím emanacím, k orišům. Jeho podstata je mužská a někteří santerové jej považují za vysoce vyspělý aspekt oriši Obataly. Olofi, stejně jako Obatalá, bývá ztotožňován s Ježíšem Kristem.